Do vlastní pasti lapeni

V úvodu přiznám, že spadám do kategorie 50+, tedy do další  novodobé  kasty raně kapitalisticky společenského systému tohoto státu, vedle kasty nepřizpůsobivých, kasty bezdomovců, kasty romů, kasty zadlužených, a dalších kast, které jsou a mohou být tímto společenským systémem vyvržení na okraj společnosti.

My starší máme stále tu tendenci se ohlížet do minulosti, zavzpomínat, porovnávat se současností a spatřovat na  oné časové ose, klady a zápory, různých systémů.

Ano, v době, kdy mě bylo 18, tak to byl věk na vdávání na ženění, k zakládání vlastní budoucnosti a rodin. Samozřejmě, že bez podpory rodičů se to neobešlo. Tedy se říkávalo, že kdo se do 25 – 27 nevdá, neožení, tak zůstane na „ocet“ (bude jako kůl v plotě), ano dokonce se platila tzv. volská daň, která „trestala“ ty, kteří nezaložili vlastní rodinu. Ti, co byli sezdaní, měli možnosti v podobě bezúročných půjček na bydlení, novomanželské půjčky, výhodnou družstevní výstavbu atd. Pomineme-li jiná úskalí života tehdejšího režimu, jako fronty na to či ono a shánění jiných věci, tak tu byla přece jen obrovská jistota – práce. Bez práce jste byl povaleč, nebo příživník a byl za to arest. Obvykle to byli recidivisti, nefachčenkové, nebo disidenti a těch bylo asi jako prstů u obou rukou a nohou.

Pokud jste nebyl zrovna pracovní cestovatel, tak jste v práci vydržel 20, 25, 30  ale  i 35 let na jednom místě u jednoho zaměstnavatele. Když přišel Vás čas důchodu, obvykle 55 let u žen , 60 let u mužů, konala se sláva, dostal jste diplom, nebo metál s finanční odměnou a mohl jste do důchodu.

Čas všechno obrátil vzhůru nohama. Ti co přijdou po nás a neumrou-li tzv. za ponkem (Japonci mají pro to hezký výraz  Karoši - smrt z přepracování), tak toho důchodu moc neužijí.  V současnosti republika disponuje slušnou armádou, ale nezaměstnaných. Věkově náležitě  polarizovanou. Na jedné straně mladí po školách, bez zkušeností a praxe, na druhé lidé ve věku 50+, plní zkušeností,s praxí a chutí pracovat. Nyní záměrně odbočím, protože mě to ladí k tématu.

Před chvílí jsem si pročetl článek: Češi si chtějí déle užívat mládí……

Nemohu si pomoci, ale něco mi tu nesedí.  Porovnám-li dobu minulou myslím si, že všichni mladí té doby si taky chtěli déle užívat mládí, stejně jako ti dnešní.

Ale položme si otázku co je to mládí? Zjednoduším to - je to období, her, poznávání, vzdělávání, od adolescence, přes pubertu do dospělosti, kdy rodiče a  společnost očekávají samostatnost v rozhodování a způsobilé začlenění jedince do života společnosti.

Předchozí systém utvářel určité pobídky viz. výše citované. V současnosti tyto pobídky byly už jen ve stavebním spoření, které se později natolik osekaly, že přestaly plnit svou výhodnou funkci. Nic nového nebylo nabídnuto. Ve volebních mantrách stran najdeme možné i nemožné  na podporu rodin, ale skutečnost je pak diametrálně odlišná z důvodu ústupku, úkroku, ve prospěch dané koalici. Další ranou  jsou právní úpravy, a nechť 4% menšina promine, tuto skupinu podporuje, ale tu tradiční rodinnou, přímo rozkládají, likvidují sociální vazby a jakž, takž fungující rodinné a manželské svazky – nový občanský zákoník a novela exekučního řádu aj.  To nutně musí a do budoucna výrazně změní sociální chování  mladých lidí, které  politici a statistici rádi schovávají za budování kariéry, vzdělávání, cestování apod. Prdinec, přátelé. Za stávajících podmínek se mladým lidem nevyplatí strkat krk do manželské oprátky, kterou jim upletl stát. Z rodiny a manželství se stává past pro jednoho partnerů s rizikem do budoucna, v podobě vlastních nasekaných dluhů, nebo dluhů po zemřelých rodičích, pokud nebudou náležitě orientováni v nových zákonech. Poukazují-li statistici, že se dospělým dětem nechce „z hnízda“ ven, je to dáno jednoduchou matematikou. Za normálních okolností  se v rodině sejde větší množství peněz, kterými lze do určité míry pokrýt potřeby jednotlivých členů rodiny. Za nenormálních okolností, jeden, nebo několik pasivních členů  rodiny parazituje na aktivním členu rodiny. A už nemluvím o drogách, dluzích  a dalších doprovodných jevech. Tolik odbočka.

Pokud to jen půjde, a biologické hodiny obou partnerů to dovolí, bude potomek druhým, ne-li třetím bodem priorit v plánech partnerů.  Prioritou je bydlení, pracovní a společenské zajištění, pokud jsou tyto podmínky splněny, má smysl dát prostor vytouženému dítěti.

Je vědecky dokázáno, že lidský organismus dosahuje svého vrcholu v rozpětí let 18 – 25-27 let, pak začíná ta sestupná fáze ochabování a stárnutí. K tomu připočtěme  nezdravé potraviny, nezdravý způsob života, a další aspekty  „moderního“ života, které se nutně podepisují na stavu lidského organismu. I tolik odkládané přivedení dítěte na svět může s sebou nést určitá rizika. To, že se prodloužila délka života oproti době minulé, nutně neznamená, že se současně oddálil i vrchol lidského organismu a tím i doba příchodu dítěte.

Důsledek je ten, že populace stárne a vymírá rychleji, čím pomaleji přibývá  nově narozených.

Druhou stranou mince je ten fakt, že s prodlužujícím se věkem dožití populace, teoreticky odchází do důchodu „mladí důchodci“ byť je jim 55, nebo 60let, neboť zase teoreticky mají před sebou 20-25 let důchodcovského života. Jelikož naši vládní kormidelníci promrhali tučná léta a nic neodložili do let hubených,  ale i nesmyslnými daňovými kolotoči zapříčinili, že nebude pomalu z čeho vyplácet důchody.

Jednoduchým a populistickým řešením je pozdní odchod do důchodu s vidinou, že z takto získaných daní bude možné vyrovnávat důchodový účet. Ano, něco na tom je. Ale za předpokladu, že tu nebude více, než půlmilionová armáda nezaměstnaných, kterým je potřeba vyplácet dávky v nezaměstnanosti a další související sociální dávky. A protože jak bude přibývat důchodců ,ruku v ruce s tím nstoupá zvýšená zdravotní péče a dávky na sociální péči a jiné s tím související platby.

Dnešní doba zapříčinila i to, že  děti rodičů,  v zájmu zachování práce a tím i mzdy, nemají zájem se postarat o své rodiče. Čest skutečným vyjímkám. Z tohoto pohledu nechápu smysl pozdějšího odchodu do důchodu, když už dnes je problém pro stávajícího padesátníka sehnat práci, na tož pro toho, kdo půjde do důchodu v 70letech?   Co potom až do důchodů půjdou nejsilnější ročníky? Utěšuji se jen tím, že až ta doba přijde, budu na pravdě Boží a nebo jak my ateisti říkáme pod drnem.  

Ad hoc přijímané zákony a balíčky, nás všechny, bez rozdílu věkové kategorie, nakonec lapili do vlastní pasti  a  situace je taková, že dnes nikdo neví, která cesta ven, je ta správná.

Já si myslím, že snad jen státní bankrot je tím správným řešením. Ale to se pak musí dát dobrý pozor, aby nepřišli jiní volové k veslu, kteří tu káru zase potáhnou do bažin. A protože česká historie je opakováním týchž chyb, bude to jen z bláta do louže.

A teď tu moju:

Až obuju si rano černe papirove boty
až i moje stara pochopi že nejdu do roboty
až vyjde dluhy pruvod smutečnich hostu
na Slezku Ostravu od Sikorova mostu
až to se mnu sekne
to bude pěkne
pěkne - fajne a pěkne
až to se mnu definitivně sekne