Jak nám druhého dne sdělila Adriana Krnáčová:"Že když jsem se ráno probudila, uvědomila si, že jsem tu „facku“ od klubu možná potřebovala...." Tak přeci jen. Padla facka padla na sále. Pan kapelník potom sólo hrál, žádnej nevyrušoval.
Je to nelichotivá zpráva o situaci uvnitř hnutí ANO, zejména tehdy, dostane-li facku žena. Současně je zpráva zajímavá i tím, že kdyby se Krnáčová, nepřiznala, že slízla facku, tak bychom se to zřejmě nedozvěděli, díky napjaté a husté atmosféře v onom sále.
Kdo byl oním exekutorem facky, netřeba dlouze přemítat, neb moc výkonná a exekutivní v hnutí je v jedněch rukou. Ledaže by, jak se praví, nechtěl si špinit ruce, svěřil úkon do rukou svého statutárního zástupce.
Ať už jsou důvody a okolnosti k vůli nimž padla facka na sále jakékoliv, má to pozitivní dopad do budoucna. Neb, jak praví pořekadlo: "Ohybaj ma mamko, pokiaľ som ja Janko." nebo "Škoda rány, která padne vedle".
Česká veřejnost s lítosti vnímá vypuštění fyzických trestů napříč jejich životy. Zřejmě nebudu osamocen v návrhu na znovu zavedení fyzických trestů, když už jsme zrušili trest nejvyšší, trest smrti.
Možná by nám druhého dne sdělila Adriana Krnáčová:"Že když jsem se ráno probudila, uvědomila si, že jsem vlastně politicky mrtvá Nánynka".
Jakkoliv krvavé stranické čistky osuzujeme, jako odporné, nejsou v této zemi ničím neobvyklým a mnohdy jsou pro společnost prospěšné svým desinfekčním účinkem. Škoda. Zase by se měla konat veřejná poprava politika, jedině pak si můžeme řící: "Bude lépe".
Lze jen doufat, že styl: "Padla facka na sále", se ujme napříč stranickými sekretariáty a bude napříště zakotven ve stanovách stran a hnutí, na nejbližších sjezdech. Jen bude ještě dopředu potřeba vyjedna v Bruselu vyjímku.
Takže už žádné koberečky, stranické klystýry, rovnou po tlamě! Jen tak občan bude vidět, že se něco opravdu děje. S ohledem na možné fixlování uvnitř stran, by hlavním a nestranným vykonavatelem, mohl být nově jmenovaný Superúředník pro státní službu s fackovacím odborem .
"Tak další, kdo potřebuje facku!?"