I my, máme svého "Kim Ir-sena"

Tak tak, přátelé, jsou tomu již tři roky, co nás navždy opustil a samotné, zde na pospas globálu zanechal, náš drahý, milovaný první polistopadový prezident Václav Havel.

Pravidelná masáž vnucovaná veřejnoprávními médii, nám bezvěrcům, nad skutky této persony, líčí tuto,  jako světce hodného blahořečení.  

Oslovení politici, kamarádi, spolupracovníci vyjevuji jeho zásluhy, jako heroické, překonávajíce samotného biblického Davida. Filmové šoty aktuálního zpravodajství, mapují, kudy se ubíraly stopy Václava Havla. V porovnání je Jára Cimrman břídil a nýmand, který se stal největším Čechem jen díky kupčení s hlasy a zfalšováním zásluh.

Smutek, který před třemi lety zalil České kotlinu, umocňují záběry plačících žen, mnoucích ztěžklé kapesníčky, kterým můžeme z očí odezírat otázku:“Bože, co bude, až Havel nebude“?
Kdo jen mohl, truchlil, jak se dalo. Jak si jsem nemohl truchlit, neb jsem musel být více méně nad věcí, v porovnání, jak se truchlilo jinde ve světě, při úmrtí obdobné persony.

Tak například, při úmrtí Borise Jelcina se ruská oligarchie totálně sťala samohonkou na dobu tří dnů.

V Polsku v souvislosti s havarii vládního letadla s prezidentem Kaczynským a vládou na palubě, vyšlo při vyšetřování najevo, jak cizí hlas v kokpitu velel kapitánu letadla:“Tak to osol!“  Důsledky „Solení“ jsou známy ve formě  zprávy o výsledku šetření, katastrofy. Týden bylo Polsko v černém, a Poláci nám to "Solí" do dnes. 

V Severní Koreji při úmrtí Kim Ir Sena bylo možno vidět záběry zoufajících Severokorejců, někteří páchali v rituální sebevraždy, kdo náležitě netruchlil, byl dle našich pravdomedii popraven.

U příkladu Severní Koree se pozastavím, neboť u moci je již třetí generace Kimů, a odkaz velkého Kima žije dále a Korejci jej opatrují, jako národní poklad. 

V jeho protikladu, je Vaclav Havel navzdory oficiálním proklamacím, domácími živly označován za toho, který to s tou revolucí, podělal a nechal republiku vyplundrovat globálním kapitálem.

Nejdále zašel Havlův soukmenovec pan Cibulka, který se vymezil vůči Havlovi, slovy: „Vašku, jsi prase, jsi prase, jsi hovado!“.

Vzdor tomuto výroku a myšlenek, které oficiálně nezazní v médiích, budujeme nový kult. Kult Havla. Havlovy uličky, školy, letiště.  Udělovácí  „licence“k pojmenování čeho koliv, je tvrdší nežli glejt NBU na prověrku „TOP SECRET“. Umisťujeme lavičky, vytváříme na chodnících hořící srdíčka, vytahujeme na FBúku nohavice, v očekávání blízké povodně. Ve snaze stihnout rohlíky v konzumu, natáhl jsem ve spěchu na sebe vyzahaný svetr. "Snad v tom nechceš jit ven"? " . Dyť to máš vytahaný, jako Havel"? V tu ránu bylo po rohlících. Ještě si někdo pomyslí, že jde o novou vzpomínkovou kampaň na Václava Havla., podobné té, s nohavicemi. Možná bych mohl být nařčen z vykrádání duševního vlastnictví.

Když tedy kult, tak aspoň, jako za Klémy. Nechte tesat na Letné pláni  Havla, kterak svým srdcem shlíží na naši matičku stověžatou.  

A tak si říkám: "Co bude, až umže druhý Véna, Klaus?" Tady budou lítat plivance těžkého kalibru. Krádež pera bude rozebírána zpomalenými detaily, odhalujcí pokročilou kleptomanii, s odkazem na zmršenou přivatizaci, apod. Hrůza pomyslet.

Ještě, že tenhle tyátr, rychle překryjí Vánoce, pohádky. Jen se modlím, abychom uprostřed Vánočních svátků nebyli svědky střihového dokumentu s filmového archvu Václava Havla - Vánoce na Hrádečku. .
S přáním hezkých blátivých Vánoc

Jaroslav Komosný