Proč tolik lidí v Česku "věří Putinovi?" (po druhé)

si položil otázku na svém blogu  pan Havránek. Pro odpověď  není potřeba chodit daleko. Jako na sviňu jsem pane Havránek taky z té starší generace, která si odžila nalejvárnu soudružských socialistických žvástů.

Člověk by si myslel, že s příchodem demokracie,  svobody slova a dalších rádoby berliček,  o které se všichni opírají a mají jí plná ústa, se něco změní, nebo změnilo?. Prdinec. Akorát jsme přešli, na protější stranu chodníku, neb na té socialistické straně chodníku padala z domů omítka.

Přechodem na protější stranu chodníku, kde omítka na hlavy nepadá, nám pro změnu padají na hlavu exkrementy důsledků  rozhodnutí,.které se nás dotýkají v běžném  životě, včetně mezinárodních. A rétorika jakou slýcháme z médií je tatáž, akorát s vyměnily světové strany. Osoby a obsazení se v tom tragikomickém kusu změnily, ale tyjátr je stejný.

Co je mi platné, že si mohu myslet, říct, nebo napsat, že americký president je vůl, Miloš Zeman, Sobotka či Babiš jak by smet. Neuslyším to třeba z úst komentátora veřejnoprávního média, který to neřekne ani kulantně a pomyslet si to, tak má po karlátkách (švestky) a kádrový profil v ha…zlu. Proč neuslyším od odpovědného politika:“Přátelé tohle jsem posral, (jsme posrali) balím(me to). Neodpovědnost vůči sobě, vůči voličům, musíme si lhát  do kapsy. Nemusím chodit daleko ODS je toho příkladem, ale toto postihne i ostatní strany.

Tak, že  nejen 40 let socialismu, ale taktéž  i ten zamlžený  sametový přechod  ke kapitalismu do současnosti , pane Havránku, naučilo číst lidi mezi řádky. Neboť pravda, ať je jakákoliv, opačný názor, ať je jakýkoliv je v dnešní moderní demokratické společnosti přežitkem a je nežádoucí, pokud se odlišuje od většinového schváleného myšlení.

Slyšet v éteru, číst, nebo v televizi vidět  názorový střet  o smyslu  mise našich vojáků v Afghanistanu, či politice  NATO v Iraku,  v bývalé Jugoslávii, či jakýkoliv jiný. Tak je to jen  se z planety Yo.

Bohužel je to všechno o osobní odvaze, dát vlastní krupón  na trh, o tom, že všechna média i ta soukromá jsou předem předposraná z různých dohlížecích rad a z možnosti odebrání licence. Pokud tady nebude možno slyšet, číst tvrdý názorový střet, podepřený fakty, tak je to jen opereta, kde každy pějeje totéž, v jiné oktávě.