Existuje Alternativa pro Česko? (zamyšlení)

Podíváme-li se k německým sousedům, na AfD Alternative fuer Deutschland, té sice na spolkové úrovni ve volbách do parlamentu chybělo několik desetin procent, volebně však uspěla v několika spolkových zemích a je na vzestupu.

To, že Klausova účast na tomto sněmu, obsáhleji prolétla povětšinou internetovými deníky, není divu. Pokud padla zmínka ve zpravodajství na ČT1, nebo na ČT 24, bylo to  podáno obecně, bez toho, abychom se dověděli více o sděleném poselství Klause,  této straně. Příčina je velmi prostá. Není žádoucí, aby se český lid ještě více nakazil neonacistickými, fašistickými či xenofobními  náladami, když v neděli bude 1. máj, a o nějakou tu řežbu příznivců levice, pravice, sluníčkářů a jejich odpůrců nebude nouze.

Nedej bože, aby zase odpůrci pražské kavárnny nepřitáhli na Kavčí hory v úmyslu defenestrovat  ředitele Dvořáka a některé zpravodajce z oken státního  Bio Iluzion s patentem na rozum.

Proč má vlastně Klaus potřebu jezdit na sněm AfD do Německa?? Odpověď je antimozartovská. Mi Češi mi nerozumi.

Tamní politické strany, či hnutí nejsou rozdrobené na několik frakcí, které odlišuje buď jen název, nebo jen několik drobných odlišných politických témat, jako je tomu například u nás.

U AfD je to razance s jakou je odmítána  migrační politika Merkelové, a Bruselu,vedle neustálého sešněrovávání života běžného občana a státu bruselskými direktivami.

Náš problém nejspíš tkví v množství stran a hnutí a také v tom, že stranu, nebo hnutí lze založit v podstatě bez nějakých větších problémů pokud jsou v souladu s právním řádem ČR. Možná množství a nuance, které strany odlišují,  neochota politicky blýzkých stran a hnutí participovat na společné vizi je dalším problémem, viz TOP09 a STAN, žene mnohá politická uskupení tzv. vydrápat k moci a urvat co se dá. Příkladem mohou být bývalí předsedové Zelených, ČSSD, Lidovci, VV, Okamurův Usvit a další, jejichž neúspěšní předsedové si pak zakládají  vlastní partaje a hnutí, jen aby nepřišli o koryto a volební příspěvky státu.

Ano, kdo již někdy byl ve vládě, ví, jak chutná moc a ví jak hořké je o moc přijít a s touto ztrátou se stranicky a osobně vyrovnat. Za ilustrativní příklad stačí pád Jiřího Paroubka, který není třeba nijak dál komentovat.  V českém parlamentním systému je nejednodušší, vyčlenit se z některé z koaličních stran, být tzv. nezávislým, vytvořit novou stranu a tvářit se, že mám plnohodnotný mandát voličů mluvit a jednat za ně.  To je příklad TOP09, která se utrhla od lidovců, nebo VV, které se rozpadly na LIDEM.

Oč spravedlivější byl systém, který by takto vzniklým uskupením odebral poslanecké mandáty, jelikož nově vzniklá strana, hnutí si svůj mandát jednoduše ukradla  a je podvodem na voličích s takovým mandátem za ně jednat.

Není to nic jiného, než politická vychcanost, kterou umožňují  zákony, na nichž stoji parlamentní demokracie. Oč by bylo dalece přijatelnější, kdyby si své místo takovéto strany na politickém nebi vybojovaly v dalších volbách, ale pro dané období, bohužel máte v parlamentu smůlu. I vůči  voličúm by byl takový postup mnohem korektnější.

Uvidíme, jak se bude dařit Bloku proti islámu pana Konvičky prosadit se v komunální politice o parlamentní úrovni nemluvím. Ukončení spolupráce Konvičky s hnutím Usvit – národní koalice, naznačuje že sňatek z rozumu s nemajetným Blokem proti islámu, se konat nebude. Důvodů bude možná více, ty se dovíme postupem času.

Islám, migrace  a kvóty, budou tématem dokud bude problém trvat a doufejme, že nebude věčné. Věčná budou témata ČR a její místo v EU, ale bez toho, abychom se předem  na základě nějakého bruselského diktátu , vzdávali národních, hospodářsko - ekonomických a kulturních zájmů. Aby naši politici rozhodovali  o velmi důležitých věcech formou referenda  a  v zájmu národa, nikoliv však v zájmu Bruselu, cizí mocnosti, nebo nadnárodních korporací, jako jsou vnitřní a zahraniční polilika, národní bezpečnost, hospodářství, národní zdroje  jejich využití a další témata související s existencí národa.

Většina politických uskupení horuje být vazalem Bruselu, jak by ne, když  Brusel dobře platí, národní eurokomisaře, komisařky a jejich rodinné příslušníky. Pan Mach za Svobodné prohlásil větu hodnou Járy Cimrmana – Brusel je třeba rozvrátit zevnitř. A jak je mu tam dobře!

Všichni společně odmítáme Brusel, nadáváme na Brusel, bez Bruselu nemůžeme být, ale většinu průserů,  jak s odstupem času zjišťujeme, jsme si nezpackali jen diky Bruselu, ale  impotentními politiky, eurokomisaři a unijním vyjednavačům.

Zamyslíme-li se nad tím zda existovala, nebo existuje Alternativa pro Česko, mohu říci, že současného stavu nejspíš ne. Alternativou svého času byl Václav Klaus ve funkci presidenta, který svým nepodpisem bojkotoval Lisabon a další unijní nesmysly. Kdo ví, co by bylo, kdyby se  neprotlačila kontinuita platnosti  benešových  dekretů, které političtí blázni označuji za vyhaslé. To potom můžeme konstatovat, že s koncem fašismu vyhasl i holocaust, či říci, že vlastně ani nebyl, ačkoliv byl. Popřípadě tvrdit cokoliv, co se nám právě hodí do krámu, ale přitom opak je pravdou.

Nechci stavět Klausovi slavobránu, ale nejspíš jako jeden z mála politiků si dávno uvědomil, že EU  táhne Evropu záhuby. Odměnou bylo, že jsme na něj plivali, označovali za sabotéra, , kterého jsme málem označovali za zrádce demokracie,  ne-li zrádce panevropských myšlenek. Neslyšeli jsme, neviděli jsme, jednoduše nechtěli. A tak si myslím, že dárek presidentské milosti pro nás všechny, byl potom všem, nejspíš zasloužený. Ostatně i bez té milosti by se  soudy po všech těch letech nedobraly k ničemu a vyhnilo by to do ztracena.